Honda Jazz Crosstar e:HEV – hodně muziky pod proudem
Honda Jazz je v Japonsku, zemi svého původu, známá jako Honda Fit. Tento pětidveřový subkompaktní hatchback je vyráběný od roku 2001. Od roku 2011 je v Evropě prodáván jako hybrid. Poslední, čtvrtá generace, byla představena v roce 2019 na 46. Tokijském autosalonu a v nizozemském Amsterdamu na akci „Electric Vision“. Zájemce o sportovněji vypadající provedení může volit verzi Crosstar, řazenou výrobcem mezi městské crossovery. A právě na ni jsme se v tomto testu podívali.
Exteriér
K exteriéru se toho mnoho říct nedá, snad jen, že si ve všech generacích zachovává jisté asijské prvky, které jsou poevropštěny, zaujme i dvoubarevná kombinace boků a střechy. Také čtvrtá generace modelu si zachovává své velké čelní sklo, které nabízí optimální výhled dopředu, i když přepracovaný přední sloupek se liší od předchozí generace. Honda uvádí, že zlepšuje absorpci energie nárazu v případě kolize. V kombinaci s použitím ploché palubní desky a displeje přístrojů bez clony poskytuje řidiči lepší výhled do svého okolí. Stěrače čelního skla byly také skryty pod horní částí linie kapoty.
Oproti předchozí generaci, která měla přední partie elegantně plynulé a aerodynamické, v této designéři jednolitost rozbili a vystrčili do prostoru přední nárazník. Je možné, že důvodem byla snaha o větší bezpečnost, což může být v kategorii takto malých vozů problém. Jistě se najdou i ti, kteří estetiku takového řešení ocení, za sebe bych ale určitě zůstal u předchozího provedení, které elegantně integrovalo světlomety s maskou do jednoho dynamicky působícího celku. Současné linie vypoulených světlometů a malé masky chladiče za vystouplým nárazníkem zcela zapadají do charakteristiky malého auta, od kterého čekáme, že se s ním bude dobře parkovat, ale žádné emoce nevyvolá. Celkový dojem tak alespoň trochu napravují střízlivé zadní partie se zjednodušenými, ale zajímavě se sklem pátých dveří propojenými světlomety.
Testovaný Crosstar se od hatchbacku liší vyšší světlou výškou, jinou přední částí, která nabízí masivnější nárazník a masku chladiče, oplastovanými bočními prahy a spodními lemy dveří. Masivnější je i zadní nárazník a lemy kol. Poněkud nevýraznému autu přidávají všechny tyto doplňky trochu charakteru, dynamiky i mladistvosti a mohou oslovit tu část řidičů, kterým hatchback nic neřekne.
Interiér
Honda Jazz je malé auto, uvnitř je ale místa poměrně dost. Díky kompaktním rozměrům a poměrně vysoko posazenému místu řidiče je výhled z auta slušný na všechny strany. Čelní sklo je více skloněné, takže designér řešil situaci tak, že přední A sloupek je zdvojený a mezi nimi je malé okénko, které zlepšuje výhled dopředu.
Interiér je v dnes již klasické šedočerné kombinaci, což usnadňuje údržbu, na někoho to ale může působit trochu ponuře.
Přístrojová deska je tvarově připomíná pult, který nabízí vše potřebné k jízdě, včetně odkládacích prostorů. Ovládání zrcátek a oken je na dveřích a slušná je i audio výbava, nabízející dostatečný počet reproduktorů, které kvalitně ozvučují dobře zvukově izolovaný interiér vozu. Cestující dokonce mají k dispozici dva držáky nápojů na přístrojové desce a jeden mezi sedadly. Držáky nápojů na přístrojové desce sice šikovně umožňují mít i nápoje po ruce i na očích, jejich umístění ale poněkud koliduje s výdechy klimatizace, které jsou před držáky. Případná lahev v držáku pak stíní proud vzduchu do interiéru, takže když si do nich v zimě dáte chladný nápoj, tak ho budete pít teplý, nebo se neohřejete, protože výdechy automatické klimatizace zastiňují proud vzduchu od nich. Jinak schránky na nápoje jsou sice na spoustě míst, i ve dveřích, ale jsou bohužel menší, takže větší, než půllitrové lahve do nich nedostanete a velkou petku musíte položit na sedačku. Asi designér počítal s tím, že auto je určeno spíše pro kratší pojížďky, na kterých tak velká spotřeba nápojů nebude.
Prostřední 9´´ panel je plně digitální s poměrně jednoduchým ovládáním kromě ovládání hlasitosti a vypínání je plně digitální, ale dá se s tím fungovat, i díky tomu, že odděleným panel klimatizace.
Plně digitální je i menší, 7´´ panel v kapličce před řidičem. Sympatické je, že prostor je využit pro přehledné zobrazování důležitých informací, jako např. velká hodnota rychlosti, a nezabírají ho nepřehledné ručičkové přístroje, na kterých odečítání údajů odvádí pozornost od dění na vozovce.
Ovládání infotainmentu na volantu je relativně přehledné, až na trochu pomalejší přepínání informací na hlavním přístroji před volantem. I ostatní ovládací prvky jsou dostupné a na obvyklých místech. Takovým je i asistent jízdy pro hlídání jízdních pruhů, který jen lehce vibruje a netahá za volant tolik, jako u jiných značek, ale pro větší bezpečnost a klid za volantem je lepší jej vypnout. Lehce dosažitelný je naopak velmi užitečný Hold systém, který umožňuje stát se zařazenou rychlostí před křižovatkou bez nutnosti stát na brzdě. Bezklíčkové startování dnes lze prakticky považovat za standard, stejně jako bezklíčkové otevírání dveří.
Důležitou věcí, kterou hledají v autě všichni a obzvlášť omladina na zadních sedadlech, jsou zásuvky pro nabíjení telefonů, tabletů a jiných nepostradatelných cajků.
Sedačky mají dobré boční vedení. Konektivita je zde dostatečná, k dispozici jsou dvě USB zásuvky, z toho jedna pro připojení do infotainmentu a druhá čistě pro napájení. Kromě nich je zde i 12V zásuvka na cigareťák.
Stejně vybaveni jsou i cestující na zadních sedadlech, což je víc, než bývá obvyklé i u větších modelů jiných značek. Ti mohou pro odložení svých mobilů využít šikovné kapsičky na zadní straně předních sedadel. Na zadních sedadlech je dost místa i pro hlavy cestujících. Sedačky jsou sklopné v klasickém poměru 2/3.
Inovativně je řešena i variabilita zavazadlového prostoru, který logicky není u tak malého vozu nijak rozměrný a jeho možnosti dále zmenšují baterie elektrického pohonu. V základu tak má pouhých 298 litrů. Velkým pozitivem je, že při sklápění zadních sedadel zajíždí sedák k podlaze a opěrák se sklápí na něj, takže sklopené sedačky vytváří maximální prostor i na výšku a umožňují převoz objemnějších předmětů. Zajímavou funkcí, kterou výrobce označuje jako Magic Seats, je možnost zvednout sedáky nahoru do kolmé polohy nad opěráky a vytvořit tak opravu vysoký prostor, do kterého naložíte vše, co vám dveřní otvor dovolí.
Objem pro přepravu dále zvyšuje poměrně hluboká schránka pod podlážkou v kufru, kde ale bohužel schází rezervní kolo. Při využití všech možností zvětšení objemu je možné dostat se na velmi slušných 1205 litrů.
Motor, převodovka
Výběr pohonné jednotky automobilka zájemci výrazně zjednodušila. Nabízí pouze jednu pohonnou soustavu, označovanou e:HEV, skládající se ze zážehového 1,5litrovému motoru i VTEC s výkonem 72 kW a duálního (dvoudílného) elektromotoru s výkonem 80 kW.
Ve snaze o optimální kompromis mezi jízdní dynamikou a spotřebou, tedy očima ekoaktivistů emisemi, používá vůz při jízdě tři základní jízdní režimy. Do 20 km/h používá elektrický pohon, spalovací motor v tomto režimu slouží jen jako pohon generátoru elektřiny v případě jejího nedostatku v bateriích. Při rychlosti do 50 km/h pohání auto elektromotor společně s benzínovým motorem a při vyšších rychlostech vše řeší spalovací motor. Ten je pružný a dokáže s autem pěkně zahýbat, ale ve vyšších otáčkách reaguje velkým vytím a hlukem uvnitř vozu.
Jednostupňová automatická převodovka e-CVT má klasický nebo Eco režim, žádný sportovní režim zde nenajdeme, ale myslím si, že to typickému řidiči takovéhoto vozu ani scházet nebude. Při jízdách v kopcovitém terénu doporučuji využít režim B, při kterém auto zvyšuje účinnost rekuperace a rychleji dobije baterky. Rekuperace také znamená, že generátor funguje jako slušná motorová brzda, takže při rozumném jízdním stylu tak prakticky nemusíte brzdit a navíc šetříte i brzdy. Zvýšená rekuperace dokáže auto sama o sobě zpomalit tak, že na brzdy není prakticky potřeba šlapat.
Baterie jsou pak nabíjeny výhradně energií získanou při zpomalování a brzdění, takže auto je nezávislé na zásuvce. Baterie se nabíjí poměrně rychle a auto dokáže jet, pokud nemáte potřebu závodit, čistě na elektrický pohon i vyšší rychlostí, takže při citlivé práci s plynovým pedálem můžete velkou část pojížděk po městě jet v elektrickém režimu.
Jako spotřebu uvádí výrobce hodnotu 4,8 litru/100 kilometrů. Ta naše, z reálného světa, se při velkém podílu rychlé jízdy po dálnici, dynamické jízdy po klikatých silničkách a popojíždění po městě moc nelišila a pohybovala na úrovni akceptovatelných 5 – 5,1 litru.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je nastaven pro klidnou pohodovou jízdu, žádné závodění. Dá znát kratší nebo menší nerovnosti, v zatáčkách jsem občas měl pocit, že auto až tak úplně nedrží stopu a má tendenci ze zatáčky utíkat ven, ale to se odehrávalo při jízdě, kterou běžný majitel asi nebude často praktikovat. Takový spíše ocení přesné řízení a příjemně ostré brzdy, přestože se jedná o hybrid. Nemají měkkou odezvu, typickou pro hybridní auta, kdy se nejdříve aktivuje dobíjecí systém, teprve potom zaberou brzdy a řidič s tím musí počítat, aby se nedostal do nepříjemné situace.
Závěr
Honda svým stylem, který si ponechává i v českých luzích a hájích své východní rysy, nepatří mezi vozy, které se svými počty na silnicích rychle okoukají. Jeho rozměry auto předurčují ke kratším cestám po městě nebo venkově, i když delší cesty zvládne v pohodě také. Svou roli bude plnit jako auto pro postarší manžele, kteří místo přepravy řeší spíše převoz velkého nákupu nebo zásob na chalupu, užitek může poskytnout jako druhé auto v rodině pro cesty do školy, pojížďky do práce nebo na kroužky. Výrobce tento model nabízí ve výbavě Executive za základní cenu 609 900, v akci za 599 900 Kč. Doporučuji si vůz vyzkoušet, zkušební jízda může dát zájemci odpověď na otázku, zda je taková cena pro auto odpovídající a pro něho akceptovatelná.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
