Volkswagen Tiguan Allspace BiTDI DSG 4Motion
Úvod
Tiguan je oproti předchozí verzi výrazně hranatější a vzhledem zcela zapadá do řady aktuálně vyráběných modelů.
S ohledem na ne zcela stoprocentní kondici podvozku testovaného vozu byl tento test spíše statickým a proto jsme se soustředili více na vzhled a funkčnost, než na jízdní vlastnosti a spotřebu, což je škoda, protože čtyřkolka by si zasloužila více pozornosti v náročnějším terénu, než je suchá asfaltka.
Allspace se vyrábí i jako sedmimístný vůz, testovaný kus ale třetí řadou sedadel nedisponoval, takže jsme mohli ocenit alespoň velikost zavazadlového prostoru.
Exteriér
Testovaný model byl v provedení Allspace. To znamená, že celková délka narostla o slušných 21,5 cm. Oproti základnímu modelu má větší rozvor náprav a protáhly se i převisy vepředu a vzadu. Možná bude někdo překvapen, ale Tiguan využívá shodnou platformu jako Škoda Kodiaq. Ta ovšem, alespoň na mne, působí na rozdíl od Tiguanu více dojmem SUV a ne přefouklého kombíku.
Design modelu obsahuje všechny charakteristické prvky, typické pro současné modely. Čtyřkolku prozrazuje větší světlá výška i decentní nápis 4motion na předních blatnících. Příplatková skleněná střecha, jejíž přední část lze odsunout dozadu, příjemně prosvětluje interiér vozu a ani při rychlejší jízdě nedochází k vzniku významného aerodynamického hluku nebo průvanu. Při vhodně zvoleném střešním nosiči ji lze využít i při letních cestách za sportem.
Šikovné je upevnění a ovládání tažného zařízení, které je při běžném provozu skryto za nárazníkem. Tlačítkem v kufru jej uvolníte a nohou zvednete do pracovní polohy, pro jeho skrytí opět stačí zmáčknout tlačítko a nohou zvednout do prostoru za nárazníkem. Připojit lze až 2,5 tuny těžký přívěs, takže můžete v klidu vyrazit na dovolenou s tím největším karavanem, nebo odvézt na závody své koně. Těm, kteří si při couvání nejsou jistí, nebo i zkušeným couvačům s velkým přívěsem pomůže asistent pro couvání s přívěsem.
Interiér
Prodloužený rozvor a zadní převis umožňuje nabízet i sedmimístnou verzi. Tu jsme k dispozici neměli, nemůžeme tak porovnat, kolik místa pro cestující ve třetí řadě zbývá a zda jsou na tom lépe než třeba v Lexusu 450hL, Peugeotu 5008 nebo Hyundai Santa Fe, kde jsme měli možnost si to vyzkoušet.
První dojem při nasednutí do vozu je velmi působivý. Interiér je pojat v typickém německém duchu střídmé elegance a zcela využívá módní trendy rovných lesklých ploch, členěných hranami chromovaných lišt.
Pracoviště řidiče je přehledné, všechny ovládací prvky jsou tam, kde je obvykle hledáte. Dokonce i tlačítka na multifunkčním volantu můžete ovládat bez předchozího studia manuálu. Informace má řidič k dispozici jak z přístrojového panelu, který byl u testovaného modelu vybaven velkým displejem, tak z druhého displeje středového panelu.
V obou případech se designéři drželi osvědčených vzorů a nepouštěli se do sice efektních, ale nepřehledných a tím i nebezpečných experimentů, jak je možné vidět u jiných značek, kde se tvůrci někdy chovají jak utržení ze řetězu při snaze vyzkoušet vše, co nejmodernější zobrazovací technologie umožňují. Otáčkoměr tak vypadá jako otáčkoměr a tachometr je šikovně ocejchován do 60 kilometrů po 5 kilometrech a výše po deseti, takže v rychlostních omezeních se rychlost dá lépe kontrolovat. Punc vozu do terénu, nebo alespoň na cesty do přírody a dovolenou dává zobrazovaná nadmořská výška a kompas, ukazující směr jízdy.
Zadní kamera, která se zapíná při couvání, dosud patří k vyššímu standardu. Vzhledem k tomu, že dnes již její pořízení a montáž stojí méně než parkovací senzory, lze očekávat, že brzy přestane být doplňkovou výbavou a stane se obvyklou u všech modelů, protože o její užitečnosti nejde pochybovat a přesednutí do jiného rozměrnějšího vozu, vybaveného jen nesměle pípajícími senzory, je smutným návratem do minulosti.
Výhledy z místa řidiče nejsou rušeny ani prvním, ani druhým sloupkem. Bezpečí při provozu významně pomáhá i výrazná kontrolka na vnitřní straně zpětného zrcátka, varující před autem v mrtvém úhlu. Oproti běžně používaným nevýrazným ikonám v ploše zrcátka je velkoplošné světlo opravdu nepřehlédnutelné a nechápu, proč taková skvělá věc už dávno není na všech autech. Viditelnosti a bezpečnosti přispívá v noci i přisvěcování do zatáčky pomocí mlhovek.
Působivá je prosklená panoramatická střecha, jejíž přední část lze otevřít a odsunout. Prosvětlení interiéru bylo příjemné, jak bychom se cítili na prudkém slunci jsme při podzimní zatažené obloze neměli možnost vyzkoušet, ale případný problém by jistě vyřešila clona, která se pod sklem může vysunout. V noci naopak zaujalo ambientní osvětlení okraje okna, které dodávalo interiéru příjemné nepřímé světlo.
Kolem řadicí páky automatické převodovky je seskupeno několik tlačítek. Z toho dvě jsou pro běžného řidiče velmi důležité a místo další z nich by leckterý oldschoolový pilot uvítal pořádnou páku.
Ta první jsou tlačítka pro vypnutí režimu Start Stop, který při stání vypíná motor a dle mého názoru i praktické zkušenosti je nejenom otravný, ale za určitých okolností i nebezpečný, např. když vám motor chcípne v pomalu jedoucí koloně. Tím druhým je tlačítko funkce Auto Hold. Po zabrzdění, například v křižovatce, můžete klidně sundat nohu z brzdy a auto stojí, bezpečně zabrzděno, i bez vyřazení na neutrál. Na zelenou stačí jen lehce přidat plyn a znovu se rozjedete. Ušetříte tak své noze někdy dost dlouhé stání na pedálu brzdy. Po počátečním ostychu a obavě, zda technika neselže a já někomu ve stojící koloně nenačechrám zezadu kufr, jsem si na tuto funkci velmi zvykl a ve všech dalších automatech, které mi od té doby prošly rukama, ji dost citelně postrádám. Tím tlačítkem, které bych oželel, je elektrická ruční brzda, místo které bych uvítal klasický pořádný klacek. Auto je sice vybaveno asistenty jízdních režimů, které usnadňují jízdu na nestabilním povrchu, ale ti z nás, kteří upřednostňují vlastní rozhodování, co bude auto dělat, před umělou inteligencí, mající k dokonalosti zatím ještě dost daleko, mají smůlu.
Skvělou výbavou pro nadcházející zimní období je nezávislé, programovatelné a dálkově ovladatelné topení. Ti z nás, kteří nemají možnost své pohybovadlo schovat pod střechu, v zimních ránech velmi ocení, že přijdou do vyhřátého auta, nebudou riskovat omrzliny při oškrabování skel a po rozjezdu uvidí na cestu, protože si nezafuní prochladlá okna. Komfort, daný možností neřídit díky tomu v tlusté zimní bundě, ale elegantně si odložit a sedět pohodlně na vyhřívané sedačce, nemusím ani zmiňovat. Jeden se až neubrání určitému nehezkému elitářskému pocitu vyjímečnosti při pohledu na ostatní řidiče kolem sebe, zírající úzkým průzorem v omrzlém zamlženém okně před sebou, jektajíc přitom zimou, zachumláni do bund kvůli ještě studenému topení.
Nadstandardní komfort mají, díky nastavitelné teplotě a výdechům nejen na tělo, ale i na nohy, i cestující na zadních sedadlech. Na těch je mimochodem až neuvěřitelný prostor pro nohy a sedadla s posuvným sedákem a sklopným opěrákem dávají velkou možnost variability nastavení. Třešničkou na dortu pro pasažéry vzadu jsou sklopné stolky, umístěné na zadní straně předních sedadel. To je sice doplněk, se kterým je možné se potkat i v jiných autech, zatím jsem se ale nikde nesetkal s vychytávkou v podobě skládacího držáku nápojů. Tato maličkost způsobila, že jsem i litoval, že musím řídit a nemohu si to užít ve druhé řadě. Pokud na zadních sedadlech cestují pouze dvě osoby, mají navíc k dispozici i držáky nápojů v prostřední opěrce, takže i osoby, trpící pocitem že bez konzumace alespoň 4 litrů tekutin denně uschnou, se nemusí bát Tiguanem cestovat. Sportovci a jiní zdraví lidé, kteří takovým pocitem netrpí ocení, že prostřední opěrák lze samostatně sklopit a mohou tak protáhnout vzniklým prostorem lyže, snowboard, vánoční stromeček nebo jiný delší předmět a nemusí tak shánět nosič na střechu. Omladina, chronicky závislá na konektivitě, zajásá nad přítomností USB a 12V zásuvky, protože stres z pohledu na klesající kapacitu baterie používaného přístroje je horší, než hodina tělocviku nebo matematiky.
Kufr je sám o sobě dost velký na to, abyste v něm přestěhovali najednou celou rodinku, včetně dvou koček, korely a tetičky v létě na chatu.
Pod podlážkou kufru se skrývá prolis pro rezervní pneumatiku. Ta ale nebyla u testovaného vozu, bohužel, ve výbavě. Na jejím místě jsme našli subwoofer. Výrobce tak docílil skvělé kvality poslechu hudby. V případě defektu pneumatiky bude mít alespoň nešikovný audiofil, který si netroufne použít lepicí sadu, zpříjemněné chvíle čekání na servisní vozidlo nebo odtahovku. Vedle subwooferu je ještě baterie, pro kterou nebylo u testovaného dieselu dost místa v motorovém prostoru. To je sice na jednu stranu zvláštní, ale na druhou velmi praktické řešení, protože baterie je tak, na rozdíl od baterií vedle motoru, mnohem lépe přístupná. Pod podlážkou kufru se dále skrývá ještě menší úložný prostor, výškově stavitelný, takže pokud s sebou trvale vozíte více drobností, které se nemusí povalovat nahoře mezi kufry a taškami, jako jsou například v zimě sněhové řetězy, autokosmetika apod., místa pro jejich uložení máte dost.
V základu má zavazadlový prostor pětimístné verze 760 litrů, což je velmi slušná hodnota. Pokud potřebujete odvézt něčeho opravdu hodně, po sklopení zadních sedadel získáte celkem 1920 litrů.
Motor, převodovka
Testovaný vůz byl vybaven špičkovým naftovým motorem se dvěma turbodmychadly a výkonem 176 kW. Díky výbornému odhlučnění motorového prostoru o sobě dával vědět jen ve vyšších otáčkách. Dynamiku, ve spojení s bezchybně řadícím 8° automatem, dával velmi slušnou. Cenou za to ale byla spotřeba. Bohužel jsme nemohli vyzkoušet auto v těžším terénu ani na delší trase, takže údaj o spotřebě není dostatečně vypovídající, ovšem hodnota pohybující se mezi 8 a 9 litry, převážně po městě, není nic, co by nás uchvátilo. Možná budeme mít příležitost se k tomuto vozu vrátit a dokončit celý test tak, abychom mohli ověřit, nakolik se nám povede přiblížit se deklarované spotřebě 5,9 l/100 km.
Jízdní vlastnosti
Testovaný Allspace byla čtyřkolka, na vyzkoušení tohoto režimu ale nebyly ani technické, ani klimatické podmínky. Jak jsme psali v úvodu, podvozek testovacího vozu nebyl ve 100% kondici, takže jsme ho spíše šetřili. Nějaké poznatky se ale nasbírat podařilo a také není všem dnům konec, na vyhrabávání ze sněhové návěje nebo rozbahněné polní cesty možná někdy dojde.
Vůz byl obutý do 20” kol s profilem 235/45. To určitě nejsou gumy do terénu, obuty na líbivé elektrony ale na autě vypadaly působivě. Na silnici, bez ohledu na její stav, podvozek přesně kopíroval povrch a informaci o případných nerovnostech předával od poměrně nízkých gum do sedací části řidiče způsobem, který byl poměrně šetrný. Totéž se dělo i při průjezdu zatáčkami, kdy se vůz přes svou větší výšku citelně nenakláněl, pokynům od volantu se nevzpíral a stopu vedl přesně. Zásluhu na tom má Adaptivní regulace podvozku DCC, která je pro tento rozměr kol povinná a která nastavuje tlumiče a přizpůsobuje posilovač řízení. Podle své povahy nebo kapsy může řidič volit mezi jízdním režimem Normal, Comfort, Eco a Sport. Rozdíl je přirozeně cítit v způsobu řazení a otáčkách, které automat volí pro jednotlivé převodové stupně. Za daného stavu věcí nebyla potřeba mu do jeho rozhodování zasahovat pomocí pádel pod volantem, která jsou mimochodem velmi dobře ergonomicky umístěna a není nutné je, jako u jiných značek, lovit v nepohodlných pozicích.
Závěr
Tiguan patří k autům, o kterých se dá říci, že jsou zevnitř větší než z venku.
Uvnitř dopřeje v případě pětimístné verze velmi nadstandardní prostor jak pro posádku, tak pro přepravovaný náklad. Podvozek i sedačky poskytují velmi pohodlný posaz, který neunaví ani při dlouhé cestě. Tím se stává optimální volbou pro aktivní rodinu, jenž pro trávení volného času, za kterým cestuje hodně daleko, potřebuje spoustu vybavení a místa pro něj
Cena začíná na snesitelných 689 tisících, pod si ale dopřejete, lehce vyšplhá nad milion. Testovací vůz v téměř plné výbavě překročil hranici 1,3 milionu Kč a to ještě nebyl v sedmimístné úpravě, za kterou si připlatíte minimálně 15 300 Kč a odpustil si pár dalších drobností, jako je Head-up display, vyhřívané čelní sklo a paket zimí výbavy.