Peugeot 208 1.2 Active Pack – svižný diblík pro všední den
Model Peugeot nám již rukama prošel, ve specifikaci s benzínovým 1.2 litrovým motorem o výkonu 130 koní a výbavě GT line. V předchozím testu najdete informace o historii modelu i jeho původu a popis. V dnešním testu se zaměříme na specifika verze se slabším 100 koňovým motorem a výbavou Active Pack v atraktivní příplatkové černé barvě.
Exteriér
Vzhledově se, kromě pár detailů, jako je označení verze, koncovky výfuku, nebo struktura přední masky, oba testované modely neliší. Modrá barva verze GT je velmi pohledná, pro nás je ale působivější černá. V ní vyniknou jak linky karoserie, tak prvky typu vyceněných předních světlometů, nebo drápů ve světlech zadních.
.
.
Celý vůz vypadá v černé velmi kompaktně. Přední maska i zadní spoiler, které jsou u ostatních odstínů karoserie černé, zapadnou integrálně do vzhledu malého ďáblíka. Výbava Active pack znamená, že tato rozšířená základní verze modelu má navíc parkovací asistent, 16″ Hliníková kola a přední LED světlomety s LED denními světly.
.
.
Zadní světlomety jsou ledkové až od vyšší výbavy Allure, ale svůj vzhled drápů mají působivý i v této variantě. Co jsme u této verze postrádali, bylo příplatkové střešní okno, které ve výbavě modelu GT za snesitelných 15 000 Kč bylo, ale které v této verzi nelze objednat. Za příplatek lze mít k základnímu vybavení pouze tažné zařízení.
Interiér
Uvnitř vozu najdete pro někoho zajímavý, pro jiného kontroverzní I-cockpit. Jeho vzývaným i zatracovaným specifikem je poloha kapličky s přístroji před řidičem nad zploštělým volantem. Místo za volantem je možné si pohodlně upravit jak pro většího, tak menšího řidiče, volant je dost místa tak, aby nezakrýval údaje na přítokovém panelu a ani nelezl do klína.
.
.
Pokud se vám podaří najít optimální polohu, ve které je možné se nasoukat do poměrně malé mezery mezi volantem a sedadlem, při jízdě vám horní část věnce volantu nezakrývá přístroje a ty plynule navazují na pohled předním oknem, máte vyhráno. Mě se to, i přes poměrně velkou výšku povedlo. A možnost sledovat přístroje tak, že oči skláním od vozovky k přístrojům minimálně, mi vyhovuje.
V interiéru je použita klasická kombinace černé a imitace kevlarové tkaniny. Výběrem materiálů nebo barevného provedení vás výrobce u tohoto modelu nebude obtěžovat. I-cockpit je opět trochu svérázný tím, že otáčkoměr se, zřejmě kvůli náhlému výronu kreativity designéra, otáčí proti směru hodinových ručiček. Tachometr má tak husté řádkování údajů, že pro zjištění přesné rychlosti je nepoužitelný. Je potřeba se řídit údaji digitálního ukazatele rychlosti, který lze nastavit v menu displeje.
.
.
Kromě otáčkoměru a rychloměru jsou zde i ukazatele teploty motoru a množství paliva. Ale i zde se designér dopustil kreativity, zhoršující podle mne užitné vlastnosti přístrojů. Místo klasických kruhových přístrojů se zde zobrazují pruhy složené ze samostatných vodorovných čárek. Hodnotu údajů tak můžete odhadovat jen velmi zhruba. Obzvlášť u palivoměru v případě, že máte v nádrži méně než ¼, je to velmi nepříjemné.
Ovládání prostřednictvím dotykového panelu je poměrně intuitivní, ale pokud musíte kvůli přeladění rádia vyskočit z navigace, může to být problém. Riskujete to, že přejedete odbočku a zabloudíte, nebo jste týráni vytím nějakého rádoby umělce. To mají jiné značky řešeno mnohem více uživatelsky příjemně a tato koncepce by si opravdu zasloužila výrazné přehodnocení.
.
.
Start/stop systém nemá samostatné tlačítko a pro jeho vypnutí je nutné hledat v menu. To lze naštěstí zvládnout na dvě kliknutí. Stal se z toho rituál při každém nastartování, protože bohužel tato pro motor i baterii škodlivá funkce nejde deaktivovat trvale. Jak já tyhle „osvícené“ školící a dohlížecí funkce nesnáším…
Prostřední displej je mírně natočen k řidiči. To zlepšuje jeho čitelnost a ovladatelnost, nebrání to ale tomu, aby v případě potřeby zaskočil při jeho ovládání spolujezdec.
.
.
Na předních místech, která mají 3 stupňové vytápění, je místa dost. Lze se tam pohodlně zabydlet a užívat si poměrně bezprostřední kontakt s autem i vnějším prostředím. Třeba takový, kdy je na dálnici ve vyšších rychlostech hluk od motoru přehlušen aerodynamickým hlukem, ale ani součet těchto hluků výrazně v interiéru neruší.
Na delší cestě ale trochu postrádám loketní opěrku mezi předními sedadly. Místo ní je zde velká páka ruční brzdy, což je výzva pro hravé řidiče na sněhu a blátě. I když v kombinaci s automatickou převodovkou je prostor pro zábavu poněkud menší.
.
.
S místem je to horší vzadu, kde je pro tři cestující méně prostoru jak na šířku, tak na výšku. Ještě horší je to ale s nastupováním. Úzký vstup spolu s vysokým prahem může být velkou překážkou pro méně pohyblivé cestující. Svým prarodičům budete muset zcela jistě jak při nastupování, tak i vystupování pomoci a nacvičit s nimi vhodný postup třeba tak, jako měl pan Abrahám ve filmu Vrchí prchni.
Kufr velikostí nijak neoslní, v základu nabízí 309 litrů, ale na běžný nákup to stačí. Po sklopení zadních sedadel se zvětší na 1004 litrů, opěradla zadních sedadel ale tvoří schod.
Motor, převodovka
Verze Active může být osazena tříválcovým benzínovým motorem o výkonu 75 koní s manuální 5 stupňovou převodovkou. Nebo 100 koní s 6 stupňovou manuální nebo 8 stupňovou automatickou převodovkou. V nabídce je i 100 koňový naftový motor s manuální převodovkou. Náš model měl silnější benzín s automatem. Motor se ozývá po nastartování ve vyšších otáčkách sytým traktorovým zvukem, skoro jako diesel, na dálnici se ale kupodivu zvuk zklidní a nijak neruší.
Při řazení je slyšet, jak pěkně zapadají převodové stupně, což lahodí uchu petroheada. Automatu prakticky není nutné pomáhat. Pokud by ale na to přece jen došlo, je to možné, pádla jsou pod volantem na to připravena. Bohužel ale výrobce trvá na jejich umístění pevně na sloupku řízení, místo na volantu. Při řazení je tak někdy nutné si na volantu přehmátnout. Automat se také spíš zdá být v případě, že sundáte nohu z plynu, zastáncem plachtění. To většinou chvályhodně pomáhá šetřit palivo. Pokud ale plánujete zapojit pasivní odpory pohonného systému do brzdění při jízdě z kopce a šetřit tak brzdy, máte smůlu. Pasivní odpory jsou tak malé, že i při manuálním podřazení jen vytočíte motor do otáček a auto prakticky nezpomalí.
Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 5,4 litru. Z praxe víme, že takový údaj je většinou snový a v běžném provozu obtížně dosažitelný. Nám se povedlo přiblížit se mu na hodnotu 6,4 litru, což lze považovat v běžném provozu, kdy jsme se nijak podstatně neomezovali a využívali v případě potřeby dynamické schopnosti auta, za úspěch.
Jízdní vlastnosti
Podvozek je trošku tvrdší, ale ne zase tolik, aby vás nějak extra vytřepal. Přesné je i řízení s přiměřenou odezvou. Ani proti brzdám s postupným nástupem a razantním maximem nelze nic namítat. Ve vyšších rychlostech auto na dálnici výborně sedí, díky nižší stavbě není ani moc citlivé na boční vítr. Tvrdost podvozku se může projevit spíše na příčných nerovnostech v zatáčce, kdy může zadek poměrně lehkého vozu s menším rozvorem odskočit a trochu zkomplikovat průjezd obloukem.
.
.
Jinak je na voze vidět, že jej jeho tvůrci vyladili do prostředí, které je mu nejbližší, a tím jsou ulice měst a obcí. Evidentně ale vycházeli z kvality francouzských silnic, které se od kostek a výmolů u nás poněkud liší a při jízdě je to potřeba zohlednit. Jeho plusem kdekoli je ale výborná manévrovatelnost a kompaktní rozměry, které usnadňují nejen průjezd uličkami plnými zaparkovaných aut ale i parkování.
Závěr
Vozidla této kategorie zůstávají přes určitý nástup vysokých robustních SUV oblíbeným modelem žen. Nabízí vhodný kompromis prostoru pro cestující i náklad, bezpečností, jízdním komfortem a manévrovatelností ve městě. Jako druhé auto do rodiny splní vše, co od něj budete potřebovat, pokud nebudete chtít jet ve 4 a do kufru nacpat kočárek. Specifika uspořádání interiéru ale můžou vést k úvaze o využitelnosti staršími uživateli. Pro ně může být nastupování a vystupování poněkud problém. Argumentem pak může být cena. Ta začíná aktuálně na 350 000 Kč a s GT packem a volitelnými doplňky se může dostat na ďábelských akčních 666 tisíc korun.
Text a foto: Jan Švéda 
Galerie:
